Ona (sci-fi mikropovídka)

Hned jak jsem Ji spatřil, bylo mi jasné, že pro dnešek to bude právě Ona. Něco kolo dvaceti let. Její boky, obepnuté v rudých šatech, ladně pluly ulicí. Paže se uvolněně pohupovaly v rytmu lehkých kroků. Co neskrývaly rudé šaty, tam se třpytila hebká kůže — ovšem krom jejich ramen, která byla náhodně halena vlnami tmavých vlasů čechraných větrem. V pozadí voněly rozkvetlé kaštany. Ulice byla prázdná. Větvoví stromů šumělo doprovázeno zpěvem kosů. Bylo krásné dopoledne.

Read the rest of this post »